Bezpečné používání infračervených topení v vlhkých prostorách
Umístění infračervené lampy na vlhké místo – např. do mokrých místností nebo do nádrží s vysokou vlhkostí – je způsob, jak způsobit problémy. Vlhkost se ráda usazuje na elektrických kontaktech, a jakmile se tam usadí, vytvoří most pro průtok elektřiny. To má za následek zkraty a další problémy s napájením. To rozhodně není to, co chcete, když se snažíte jen udržet prostor v teple.
Správné izolování
Skutečným trikem je vytvoření bariéry mezi živým topicím prvkem a vnějším pláštěm. Obyčejný plastový plášť prostě nestačí. Používáme vysoce kvalitní silikonové nebo epoxidové hmoty, které zajistí pevné uzavření spojů, kde dráty přecházejí do křemíkové trubice. Tím vznikne těsné uzavření, které zabrání proniknutí vodní páry do spojů a způsobení problémů. Vždy doporučuji zkontrolovat odpor izolace pomocí megohmmetru. Cílem je dosáhnout odporu několika set megohmů, dokonce i při vlhkosti 90 %. Pokud tento uzavřený systém selže, vlhkost vytvoří most mezi živým vodičem a kostrou, a máte problém.
Výběr materiálů a uzemnění
Pro konstrukci pouzdra máte dvě možnosti: neprovodné polymery nebo uzemněná nerezová ocel. Pokud zvolíte kov, musíte kostru spojit s uzemněním. Je to bezpečnostní opatření – pokud dojde k úniku, pojistka okamžitě vypne napájení, aby se celá konstrukce nestala živým vodičem. Co se týká kabelů, používáme kabely s hodnocením IP65 nebo IP67. Standardní PVC obaly zde nejsou užitečné – po několika cyklech zahřátí a ochlazení prasknou. Správná volba jsou kabely s silikonovým obalem – ty vydrží extrémní teploty a vlhký vzduch bez poškození.
Rovnováha mezi teplem a izolací
Zde je ten problém. Čím pevněji všechno uzavřete, tím méně vzduchu bude kolem konektorů. To zase způsobí hromadění tepla. Pokud budete příliš agresivní při uzavírání, může dojít k prasknutí izolace při zahřátí. Je to trochu jako „tažení lanem“ – potřebujete, aby bylo všechno vodotěsné, ale zároveň potřebujete dostatek prostoru pro proudění vzduchu, aby kabely nepraskly.